Realita au pair života

Užívání si chaotických a šílených okamžiků

Začněme faktem, že jsem šťastná – myslím, že nejšťastnější, jaká jsem kdy byla za celých 20 let, co jsem na světě. Jsem au pair 9 měsíců a užívám si téměř každý okamžik. Mohla bych Vám říct, že všechno bude skvělé… že vzduch voní po růžích a bonbónech, že děti vždycky poslouchají, že získáte hodně přátel a že se sebou nikdy nebudete mít žádný problém. No, tohle není můj případ, ale něčí možná bude.

 

Místo toho Vám chci vyprávět svůj příběh o tom, že jsem au pair – je to chaotický, bláznivý a vytížený život. Ale v tomto malém světě, ve kterém žiju, jsem obklopena malými stvořeními, které si říkají hostitelské děti. Mám 3 hostitelské děti, které moc miluju, ale ano, občas z nich šílím. A to je úplně normální – děti jsou prostě děti.

 

Předtím, než sem přijedete, se ale ujistěte, že jste na tuto výzvu připraveni. Mně to s dětmi vždycky šlo. Cvičila jsem 6leté děti v pozemním hokeji a absolvovala stáž na základní škole. Ale umět to s dětmi a starat se o ně jsou dvě zcela odlišné věci. Být holkou, co se hodinku či dvě denně stará o děti, není to samé, jako být člověkem, který se o ně stará 45 hodin týdně a žije s nimi. To je opravdu markantní rozdíl! Takže se sami sebe zeptejte – jste doopravdy připraveni děti milovat, starat se o ně, uklízet po nich a pomáhat jim? Protože přesně na to musíte být připraveni.

Au pair and host kid grilling marshmallow

Nejmladší z mých hostitelských dětí trpí nemocí z pohybu, takže vždycky, když ho vezeme v autě, musíme s sebou mít pytlík na zvracení. Abych se vyjádřila jasně, než jsem přijela do Ameriky, udělalo se mi špatně, kdykoliv se někdo z mých přátel v mé přítomnosti pozvracel. Nebyla jsem tou, která by kamarádce držela vlasy – naopak jsem se při takové instanci vždycky zdekovala co nejdál.

 

Takže moje hostitelské dítě často v autě zvrací a už máme zaběhnutý systém. Uklidit zvratky, vytáhnout ho ze sedačky, svléct ho a obléct do čistého, vyčistit sedačku a doplnit nový pytlík na zvracení. Ani jednou mi nebylo z čištění zvratků špatně. A věřte mi, občas je to fakt něco. Takže jak je možné, že mu odepnu bezpečností pás, přestože je pozvracený, aniž by mi to přišlo nechutné? Protože toho malého prcka opravdu miluju a nezajímá mě, jak moc nechutné to může být. Klidně po něm budu sedačku čistit další týden, měsíc nebo i rok.

 

Některé věci jsou při práci s dětmi těžké, ale díky tomu si o to víc vážím momentů čirého štěstí – jako třeba když mé tři hostitelské děti jamují na zadní sedačce auta na cestě do školy. Slyším jejich upřímný smích a v zadním zrcátku vidím, že se usmívají. To prostě dokáže nakopnout další skvělý den.

 

Takže být au pair je zábava, při níž máte příležitost poznat novou zemi a kulturu. Ale na konci dne, když už děti spí a nádobí je omyté, mám možnost o něm přemýšlet. Někdo se vyzvracel, někdo křičel, někdo plakal a někdo se popral. Společně jsme se smáli, bavili jsme se a zahráli si fotbal. Tohle je můj chaotický život a miluju každou jeho vteřinu.

 

Udělat další krok a chopit se šance je risk, který podstoupíte sami za sebe. Je péče o někoho dalšího, než jste Vy sami, něco pro Vás? Dokážete se starat o děti, které s Vámi nejsou nijak spřízněné, a milovat je? Podívejte se do zrcadla a zeptejte se sami sebe: Zvládla bych denně uklízet zvratky?